Vybavení, která slouží k
Cílem řízení procesu je ze vstupních zdrojů získat výstupní produkty. Řídící systém je řízený programem/algoritmem a řídí proces. Jsou zde vnější vlivy a mohou nastat poruchy(vnitřní změna).
Postup návrhu řídícího systému:
Řadič Řídící blok
Teorie řízení je založeno na teorii automatů:
= dynamické systémy s diskrétním parametrem, kde v/v proměnné mohou být pouze 0 nebo 1. = binární nebo boolovské systémy
Mění svůj stav v čase, čas vnímáme spojeně. U logických systému se používá diskrétní čas. sychronnní asynchronní semiasynchronní
U synchronních
funkce generuje jednak výstup, tak následující stav
logický člen = hradlo
= funkční předpis pro kombinační zobrazení množiny vstupních vektorů na množinu výstupních vektorů.
f : X → Z nebo z = f (x)
Pro logický obvod s n vstupy a m výstupy je maximální počet funkcí (2^(2^n))^m.
f : X → {0, 1} Pro logický obvod s n vstupy je tedy maximální počet funkcí (2^(2^n)).
Pro 2 vstupní proměnné je jich tedy 16. Některé důležité:
| log. výraz | popis | |
|---|---|---|
AND | Z = x1*x2 | logický součin |
XOR | Z = !x1 * x2+ x1 * !x2 | nonekvivalence |
OR | Z = x1 + x2 | logický součet |
NOR | Z = !(x1 + x2) | Pierceova funkce |
NXOR | Z = x1 * x2 + !x1 * !x2 | ekvivalence |
NAND | Z = !(x1 * x2) | Schefferova funkce |
Minterm = neobsahuje booleovský součet Maxterm = neobsahuje booleovský součin
= vyjadřuje situaci, kdy logická funkce nabývá hodnotu logické 1. Je to tedy suma všech mintermů.
Implikanty nabývající hodnotu logické 0 můžeme vynechat.
= vyjadřuje situaci, kdy logická funkce nabývá hodnotu logické 0. Je to tedy součet všech maxtermů.
Implikanty nabývající hodnotu logické 1 můžeme vynechat.
Převod mezi úplnými normálními formami lze uskutečnit pomocí De Morganových pravidel.