Tržní rovnováha je spojena s tím, že spotřebitelé nakupují statek při nižší cenně, než kterou byli ochotni za menší množství maximálně zaplatit (vyjadřuje poptávka).
Stejně tak výrobci byli ochotní menší množství statku nabídnout při nižší ceně (vyjadřuje nabídka).
Na DK trhu je dosahováno výrobní a alokační efektivnosti.
Výrobní: výrobci v dlouhodobé rovnováze vyrábí s nejnižšími jednotkovými náklady (min AC) - vyrábí efektivně
Alokační: na tr je dodáno největší množství, které může opakovaně vyráběno a realizováno (S = D). Zároveň platí, že jednotlivé firmy dodávají při dané ceně množství odpovídající průsečíku AR a MC (P = MC). Trh alokačně efektivní, protože firmy na něm jsou alokačně efektivní.
Toto platí pro všechny trhy. V ekonomice tedy nemůže být vyráběno více ani lepší kombinace statků (z hlediska užitku spotřebitelů).
To, co nacházíme u monopolu, platí u všech NDK struktur.
Tržně významné firmy nejsou alokačně efektivní (nevyrábí při AR = d = MC). Proto ani trh nemůže být alokačně neefektivní.
Stejně tak situace na trhu (i dílčí poptávky po produkci dané firmy) firmy nevede do situace výrobní efektivnosti. pokud firmy minimalizují jednotlivé náklady, potom jde o situaci čistou náhodou.
Trhy tedy nejsou efektivní, a to ani ve výrobně, ani alokačně.
Fungování současných trhů nevede k efektivní situaci nejen s ohledem na existenci nedokonale konkurenčních struktur.
Jisté “poruchy” vykazují i v souvislosti s dalšími jevy, které souhrnně označujeme jako tržní selhání.
Existence tržních selhání vede k úvahám o nutnosti zabezpečit realizaci některých statků jinak, než tržně (veřejné statky) a také k úvahám o roli státu - možnosti státních zásahů do ekonomiky.
Činnost (výroba nebo spotřeba) jednoho subjektu ovlivňuje náklady nebo užitek jiného subjektu, aniž byu se mezi nimi existoval vztah výrobce-spotřebitel, tzn. aniž by za přínosy bylo placeno a náklady byly kompenzovány.
Rozlišujeme:
pozitivní (zvyšují užitek/snižují náklady třetího subjektu) (my vlastníme včely + soused má louku)
Tržní nabídka a poptávka potom nezastupují veškeré (mezní) užitky, respektive veškeré (mezní) náklady.
Vedou tedy k tomu, že je vyráběno menší množství statku (s pozitivní externalitou), než by odpovídalo společenskému MU, a naopak více statku (s negativní externalitou), než odpovídá společenským MC.
Jejich existenci lze kompenzovat.
Způsoby ,,řešení“ externalit:
internalizace nákladů
přesné vymezení a důsledná vymahatelnost vlastnických práv
zavedení daní (u negativních) nebo dotací (u pozitivních externalit)
Vzhledem k tomu, že za spotřebu veřejných statků se neplatí - nemají cenu, není možné konstruovat poptávku. Nelze tedy určit rovnováze (optimální) množství statku, které by mělo být realizováno.
Rozhodnutí o množství veřejného statku, které bude realizováno, tak nemůže vycházet z trhu.
Charakteristika veřejného statku:
nevyloučitelnost ze spotřeby (i pokud subjekt deklaruje, že za užití statku nebude platit, není možné jej vyloučit ze spotřeby) (obrana země/státu)
nerivalitní spotřeba (spotřeba jinými subjekty nezmenšuje dostupné množství statku)