Trh výrobních faktorů

Místo, kde se střetává poptávka po výrobních faktorech s nabídkou, za účelem prodeje nebo pronájmů VF.
Výsledkem jejich střetu je cena VF.
Skrze trh VF se realizuje alokace/realokace zdrojů.
Pokud je u cen statků omezena informační funkce, deformace se přenáší na trh VF.

Růst cen:

Specifika trhu VF

Charakter spotřeby - výrobní spotřeba (technologické možnosti výroby ovlivňují poptávku po VF).
Poptávka po VF je odvozená - na straně poptávky stojí firmy (s cílem maximalizace zisku). VF poptávají, aby vyráběly statky, které prodají.
Na straně nabídky stojí domácnosti (s cílem maximalizace užitku).

Poptávka firem po výrobních faktorech se odvíjí od situace na trzích s jejich produkcí a od jejich technologickým možností (jak lze kombinovat zdroje ve výrobě).
Při rozhodování o množství najímaného výrobního faktoru firma porovnává dodatečný výnos, který jí najmutí daného VF přinese, s nákladem, který v souvislosti s jeho najmutím bude muset vynaložit.

Je to příjem plynoucí z dodatečné jednotky výrobního faktoru.
Vyjadřuje, o kolik se zvýší tržby při zapojení tohoto VF do výroby.
Vedle technických možností (mezního produktu) je ovlivněn též možností realizace dodatečně vytvořené produkce (mezní příjem).

$MRP = MR \times MP$
Podle toho, v jakém tržním uspořádání (typu konkurence) se firma nachází, se odvíjí její mezní příjem (MR), ož má vliv i na vývoj příjmu z mezního produktu.
Na trhu dokonalé konkurence prodává firma jakékoliv množství při dané tržní ceně (MR je konstantní).
Na trhy nedokonale konkurenčním, když chce firma prodat více, musí snížit cenu (MR je klesající).
Příjem z mezního produktu je tak nejprve rostoucí a poté klesající (v NDK klesá rychleji).

Pořízení výrobního faktoru s sebou nese náklady.
Dodatečná jednotka VF s sebou nese dodatečné náklady - mezní náklady na faktor ($MC_{VF}$).
Vyjadřují, o kolik se zvýší celkové náklady, když firma najme dodatečnou jednotku výrobního faktoru.
Jak vysoké náklady připadají na jednotku VF, vyjadřují průměrné náklady na faktor ($AC_{VF}$)

Pravidlo, chování firmy při najímání VF: $MRP_{VF} = MC_{VF}$
Pokud bu platilo, že náklady na pořízení dodatečné jednotky VF jsou menší, než dodatečný příjem, který její

V krátkém období firma může měnit množství pouze jednoho faktoru.
V dlouhém období může měnit množství všech faktorů. Optimální najímané množství VF se tak navíc odvíjí od možnosti SUBSTITUCE (vzájemného nahrazení různých VF ve výrobě)
Podmínka optimální kombinace VF: $\frac{MRP_K}{P_K} = \frac{MRP_K}{P_L}$

Při odvození poptávky využíváme teorii mezní produktivity (TMP).
VZhledem k tomu, že cena VF zakládá příjem/důchod domácností, plní TMP též roli teorie rozdělování.
Výše ceny VF (např. mzdy) je závislá na mezní produktivitě daného VF.
Z funkce příjmu z mezního produktu tak budeme odvozovat poptávku.